Doporučujeme: Psí Park | TV program | Zkus to jinak - logicky | Měření rychlosti internetu | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Snadné sdílení souborů

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

10. V ledovci

Datum: 21. 10. 2006 16.11 | Autor: aurea | 3484× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 7
Když Harry prošel tajemnými dveřmi, byl na chvíli oslepen. Ale po chvíli si na to zvykl. Přesto se nevydal dál, protože zůstal překvapeně stát. Tohle nečekal. Představoval si to úplně jinak, snad jako peklo. Něco jako podsvětí, které je celé udělané za skály a sem ta oheň nebo lávové jezero. A všude by se ozývaly výkřiky a šlehání biče.
 
  Ale tohle vážně nečekal. Jediné co aspoň trochu připomínalo jeho představu, bylo to práskání biče. Jinak se vše lišilo. Dalo by se říct, že to tady bylo úplně opačné. Všude byl led, od vrchu až dolů. Harry stál na vyvýšeném místě, tak měl „skvělý“ rozhled. Viděl jak se dole klikatí cesta a po ní chodí lidé. Hodně zubožení, vyhublí a velmi spoře odění. A na hlavách měli kukly z kůže a v nich byl jen díra, aby mohli dýchat. Po krajích cesty stáli dozorci. A jak jinak, měli v rukách biče. Ti už byli lépe oblečení. 
 
  Na Harryho to nepůsobilo zrovna nejlíp. Neboť ve vzduchu cítil strach a bolest. A tak začal pomalu ztrácet odvahu a chtěl se vrátit zpět do svého domu. Ale když se otočil, dveře byly zavřené. Proto v panice vzal za kliku. Nešly otevřít. Panebože, co bude dělat?
 
  „Kdo jste? A co tu děláte?“ vyštěkl někdo za jeho zády. Harry se tak lekl, že nebyl schopen odpovědět.
 
  „No tak. To neumíte mluvit! Otočte se, ať se můžu podívat na toho, kdo dobrovolně vešel do Ledovce.“ znovu se ozval ten zastrašující hlas. Potter se pomalu otočil. Stanul před velkým monstrem. Určitě to nebyl člověk. Byl podobný tomu obrovi, který napadl Hermionu v prvním ročníku. Ale tenhle byl celý modrý, vypadal jako by byl vytesaný z ledu. Měl jedno oko, ale za to měl tří obrovské ruce. Kromě obvyklých dvou, mu jedna vyrůstala ze zad.
 Místo vlasů mu vyrůstaly takové drobné výběžky, které připomínaly chapadla od chobotnic. 
 
  „Tak už mi konečně vodpovíš? Nebo chceš snad pomoct?“ zeptal se nasládlým hlasem ten tvor.
 
  „No já..já. Jsem tady proto...protože.. no já. Víte...“ mumlal něco Potter.
 
  „Takže umíš mluvit. Rychle vyklop, co tu chceš.“ rozkázal obr. Při řeči vzal Harryho za límec košile a nadzdvihl. Harry se začal dusit.
 
  „Chci...zachránit své...příbuzné. Pomohl...byste už...pu..pustit?“ dusil se chlapec. Obával se, že mu dojde kyslík.
 
  Tvor se jen ušklíbl a pustil Pottera bez varování. Ten to nečekal a spadl na zadek, ale ne na cestu, ale na ledovou plochu. A závratnou rychlostí se začal řítit z kopce. Snažil se to zastavit, ale nebylo, o co by se mohl zachytit. Než se nadál, byl dole. A než se stačil vzpamatovat, tak z obou stran držel pár rukou, zvedly ho ze země a daly se směrem doleva. Všichni vešli do nějaké díry ve skále. Šil pořád dál, ani jednou se nezastavili. Jejich cesta směřovala hloub a hloub do jádra této ledovcové hory. Začalo se pomalu oteplovat, a to velmi rychle. Pak, asi za 5 minut, konečně zastavil. Po dobu jejich cesty se díval pouze na cestu. Teprve teď zvedl hlavu, rozhodl se postavit realitě. To co uviděl, mu vyrazilo dech. 
 
  Nacházel se o obrovské místnost. Uprostřed byl takový středně velký ostrov, který bal obklopen ohněm. Na tom ostrůvku byli lidé. ze stropu byla spuštěny lana a na nich byli tito lidé zavěšeny. A co nebyli zavěšeni, to byli dozorčí a ti drželi v rukou ohnivé biči. Ze všech stran se ozýval křik a nejhorší asi byl pach krve a smrti.
 
  Harrymu se dělalo špatně. Proto svůj pohled od toho odvrátil. Až teď si všiml, že ve zde jsou udělané malé místnůstky, ve kterých se tlačilo velké množství lidí. Tyto místnosti byly uzavřeny mříží. Těchto „pokojů“ tedy bylo kolem dvaceti. 
 
  Potterův pohled směřoval zleva doprava. Když jeho pohled doputoval, tam se zastavil na vyvýšeném pódiu, kde se táhl dlouhý stůl. Za ním sedělo 13 mužů, kteří vypadali velice důležitě. Harrymu to připomnělo, jak ve filmech sedává porota v černých pláštích a s bílou parukou na hlavě. 
 
  Za tímto dlouhým stolem uprostřed stál trůn, tam seděl normálně vypadající člověk. K němu přistoupil jeden z obrů, kteří sem Harryho přivlekli, něco mu pošeptal. Potom se vrátil zpět na své místo, takže k Harrymu. Pohled toho muže, asi krále, se zabodl do Harryho. Otevřel pusu a chystal se říct...    
 



Komentáře:

  1. Fufik21. 10. 2006 18.16

    Velmi pěkná a velmi zajímavá povídka!! =))



    odpovědět
  2. Siria21. 10. 2006 18.47

    Tak to je faktis něco. Přidávej pls rychle další, vážně se ti to moc daří :-))



    odpovědět
  3. Exk21. 10. 2006 21.27

    Je to perfektní jenom jedna věc se mi nelíbí - proč tady není další kapitola?????? :-)



    odpovědět
  4. Andy21. 10. 2006 22.06

    fakt super! a kde je další?



    odpovědět
  5. Vruon22. 10. 2006 3.45

    Dobrý, ale hrozně useklí :)



    odpovědět
  6. Gil-galad22. 10. 2006 11.04

    moc krásná kapitolka doufám že další bude brzo :-p



    odpovědět
  7. Exk23. 10. 2006 17.28

    Ne že bych se stěžoval ale kdy bude další kapitola???



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: