Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Služby pro Váš web | Zkus to jinak - logicky | Měření rychlosti internetu | Stahovač videí z YouTube | TV program | Zkracovač dlouhých adres

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

25. Kouzelní tvorové

Datum: 25. 3. 2007 18.00 | Autor: Aurea | 5779× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 74

            Harry nelenil a jako první vyšel z místnosti. Chtěl být chvíli sám, a proto to vzal tou nejdelší cestou. Snažil se uvolnit. Ale moc se mu to nedařilo. Vyšel na čerstvý vzduch. Bylo příjemné počasí, slunečno a bezvětrno. A samozřejmě sníh, který se krásně leskl.

 

            Pomalu zamířil ke skupince, která se na kraji lesa začala utvářet. Konečně porozuměl tomu, proč je tato zkouška dlouhá jen hodinu. Když ta z lektvarů trvala tři. Venku byla nevěřitelná zima. Asi nechtějí nachladnout, pomyslel si Harry.

 

            „Takže. Je přesně jedenáct hodin. Můžeme začít. Zkouška se bude odehrávat v lese. Musíte celkem narazit na dvě zvířata. Nemusíte se s nimi utkat, ale až vyjdete z lesa, tpotom nám řeknete přesný název a co nejbližší popis. Mají to být dvě kouzelnická zvířata.“ dodal na závěr již dříve zmiňovaný muž.

 

            „Pane, uvědomujete si, jak je ten les nebezpečný?“ zeptal se Potter.

 

            „Cože, prosím? Snad se nebojíte?“

 

            „Asi ne,“ odpověděl si sám Harry, „tento les je mnohem nebezpečnější ten bradavický. A v Bradavicích byl vstup do lesa zakázán.“ poučil je.

 

            „Musím vám oznámit, že tento není zapsán do nebezpečných objektů. Ale samozřejmě můžete se vzdát zkoušky. Ale tím byste už nemohl pokračovat ve studiu.“

 

            Harry se na něho rozzuřeně podíval a potom rázným krokem zamířil k lesu. Před lesem se zastavil, podíval se na otce a pohled stočil pak na Hermionu. Oba se tvářili vystrašeně.   

 

            Už na ničím jiným nepřemýšlel. Zamířil do lesa a následoval ho fénix. Harry si raději vytáhl hůlku. Snažil se našlapovat co nejtišeji.

            Po chvíli uslyšeli dusot kopyt. Harry i Glosik se na místě zastavili. Blížilo se to k nim. Mezi kmeny stromů zaznamenali první pohyby. Jediné co viděli, byla hnědé srst. Už neměli čas začít utíkat.

 

            Rychle se to přibližovalo.

 

            Už to bylo téměř u nich. A poté se to zastavilo.

 

            „Harry Potter. Už dlouho tě očekáváme.“ ozval se hluboký hlas.  Před Harry se zastavil kentaur. Podobal se těm, kteří byli v Bradavicích, ale tenhle na rozdíl od nich měl zvláštní tetování, které se táhlo od zápěstí levé ruky až ke krku a potom mizelo na zádech.

 

            „Dobrý den, nechci vám ublížit. Jsme tu v míru. My...“

 

            „Já vím, jinak bych se vám obloukem vyhnul a zamířil bych rovnou do naší vesnice. Jen jsem ti chtěl říci, že dnes se znovu setkáš s tím tvorem, který ti mnoho nocí nedává spát. A dnes bude muset jeden z vás zemřít. Proto dobře použij své dědictví. Nashledanou.“ řekl, rychle se obrátil a zamířil pryč.

             Harry se za ním nechápavě díval. Jaké zlé sny? Vždyť jsem žádné poslední dobou neměl. Má to být tvor? Zdává se mi jen o Voldemortovi. Ale ten pořád člověk a pochybuju, že se začal schovávat v lese, aby mě mohl zabít. 

            „Glosiku nevíš náhodou, o jakém tvoru to mluvil?“

            „Já zlé sny nemívám, ty se zdají pouze tobě. Ale mám jednu dobrou zprávu, už máme jednoho kouzelného tvora. Myslím, že bychom měli pokračovat, abychom se zde moc dlouho nezdržovali.“ Vzlétl a vydal se rovně. Harry nemohl nic jiného dělat, než ho následovat. Nechtěl v tomhle temném lese zůstat sám.  

            Něco zaslechli.

 

            Náhle se ozvaly divné zvuky, které Harry nedokázal nikam zařadit. Ale bylo to mnohem hrůzostrašnějšího než před chvílí. Bylo to něco mezi vytím a houkáním. Rozléhaly se po celém okolí.          

           

             „Dávej pozor. Už nás někdo zaregistroval. Drž se blízko u mě.“ rozkázal potichu fénix a přitom zrychlil frekvence mávání křídel. Potter neváhal a taky zrychlil tempo. Ty zvuky už se ozývaly čím dál tím častěji a aby to nestačilo, tak se rozšiřovalo i dupání. 

            Ale naráz se oba zastavili, protože se před nimi z nenadání objevila černá silueta velmi obrovského zvířete. To se pomalu přibližovalo a tak ho Harry mohl vidět. A z toho, co viděl, docela dostal strach. Ani nevěděl, jak by to měl popsat. Mělo to černou srst, obrovské tlapy a hodně dlouhými drápy. Ze zad mu vyrůstaly asi metr dlouhá také černá křídla. A z jeho očí zářila červená barva. Kolem něho se šířila tmavě modrá záře, které nevěštila nic dobrého.

          Byla to ta stejná obluda, kterou už jednou potkal. Ta, kterou potkal, když šel poprvé tímto lesem.




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: