Doporučujeme: TV program | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | Služby pro Váš web | Stahovač videí z YouTube | Snadné sdílení souborů | Psí Park

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

26. kapitola

Datum: 22. 6. 2007 20.53 | Autor: Aurea | 3873× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 6

Byla to ta stejná obluda, kterou už jednou potkal. Ta, jež potkal, když šel poprvé tímto lesem.

„Klid. My to zvládneme.“ Snažil se Harryho uklidnit fénix. Harry se snažil nezmatkovat. Přece z takových situací vždy vyvázl celý a živý, ne? Možná utržil sem tam nějaké to zranění, ale nic vážného. Přemýšlel, snažil se vzpomenout, co o tom tvorovi přečetl ve své knihovně.

Ale jediné na co si vzpomněl, bylo, že na něj kouzelnická hůlka nepůsobí. Sakra a co teď, ptal se sám sebe. A najednou mu v paměti vyvstala slova Godrika…

V dopise jsem se zmínil o meči, který jsem si nechal vyrobit pro sebe, když jsem bojoval pro Salazaru Zmijozelovi. Přenesl jsem do něj část Nebelvírské moci. Nos ho při sobě, protože ti pomůže dostat se z nebezpečí. Poradí ti, když bude třeba. 

Ještě, že jsem ho poslechl, pomyslel si Harry. Z pouzdra, které mu viselo po boku, vytáhl dýku. Tu potom zvětšil do velikosti Meče. Každý by si myslel, že takový starý meč bude těžký, ale Harryho hned poprvé, co ho vzal do ruky, překvapila jeho lehkost. Byl celý z lesklého stříbra, které se třpytilo i v noci. Jen na jílci byl vyryt červený fénix.

Harry se s mečem v ruce cítil silnější. Neváhal a zaútočil. Zvíře uhlo. Ale Potter byl odhodlaný vyhrát.  Střídal se útok s obranou a naopak. Byl to namáhavý souboj. Každý už měl nějaké zranění.

Harry měl šrám na noze a na paži. Zvíře mělo propíchnutý bok. Poslední rána.                                    

Potter padl na kolena.

Zvíře se zhroutilo na zem ...bylo poraženo.

„Musíš vstát. Už nám zbývá jen 10 minut.“

Harry se tedy zvedl, ale za chvíli zakolísel. Zranění se ozvala znovu, plnou silou. Potmo pomalu zamířil zpáteční cestou. Doufal, že ty drápy, kterými byl zraněn, nebyly jedovatý. U některých kouzelných zvířat, to někdy tak bývá. Až přijdu zpět, musím si zkontrolovat  v knize, napadlo ho.

Ještě zbývalo 5 minut. Ale konec lesa nikde.

4 minuty.

Znovu uslyšeli dusot. Neštěstí se před nimi zvonu objevil kentaur.

„Harry Pottere, myslím, že potřebuješ moji pomoc. Nasedni, svezu tě. Jdete špatným směrem.“ A chlapec nezaváhal.

Limit už skoro vypršel (zbávala pouze minuta) a učitelé už začínali mít strach. Zvlášt Black, Lupin a samozřejmě James Potter. Kde je tak dlouho?

Najednou se přiřítil kentaur, který na zádech vezl chlapce. Harry sesedl a poděkoval.

„Není zač, Harry Potter, bylo mi ctí.“ Hluboce se uklonil a rychle zmizel zpátky v lese.

Potter junior se obrátil k porotě, povyprávěl jim o zvířatech, která potkal a odvykládal všechno, co o nich věděl. Zeptal se, jestli může jít na oběd a poté zamířil do jídelny.     

 




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: