Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | Stahovač videí z YouTube | Italo.cz | Měření rychlosti internetu | Služby pro Váš web | TV program | Zkus to jinak - logicky

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

4. Jdi svou cestou

Datum: 21. 10. 2006 14.23 | Autor: aurea | 3916× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 0
Z Harryho rukou se začalo šířit modré světlo, které odrazilo kouzlo, které na něj seslala Belatrix. Ta se ovšem už nestačila vyhnout kletbě, která se odrazila od Potterova ochranného štítu. Lestrangová potom padla na zem v bezvědomí.
Harry nepodcenil sílu kouzla, které porazilo Smrtijedku, a pro jistotu na ni ještě seslal Petrificus Totalus. Do vzduchu vypustil proud červených jisker, neboť věděl, že blízko budou nějaké jednotky, které ho měly hlídat, Ty, jež byli blízko jeho domu asi Smrtijedi omráčili, ale ty, které hlídkovali dál, nechali být, protože moc pospíchali a tak si byli vědomi nebezpečí, že se jejich plán nemusí vydařit. Harry doufal, že Belatrix odsoudí ministerstvo na doživotí.
Chlapec neměl čas uvažovat nad věcmi, jež se staly v tuto noc, a běžel zpátky k domu, kde žili jeho příbuzní. Vběhl do obýváku, kde se právě z podlahy sbíral strýček Vernon. Jinak Dudley seděl v kresle, v obličeji bílý jako stěna (což je velmi neobvyklé, neboť většinou, skoro vždy, byl červený jako rajče) a třásl se od hlavy k patě(hodně směšný pohled, když si představíte, jak se mu natřásají špeky). Teta Petunie se stres snažila rozchodit, proto chodila od krbu k protější stěně a při tom se to snažila rozdýchat.
Mezitím však pan Dursley sebou plácl na pohovku a během skoku si stačil všimnout Harryho přítomnosti.
„Pottere, co to mělo znamenat. Jak ses odvážil pozvat sem ty své úchylné přítelíčky?“ vztekle a trhavě se rozkřičel na svého synovce.
„Ale, strýčku Vernone, já je sem nezval, vždyť jsi je slyšel. A já...“ začal vysvětlovat Potter.
„A ty jsi sem na nás poslal, aby nás vyděsili, co? Tohle ti tak snadno neprojde. Jsi stejný jako tvá matka a ten její darmošlap. To po nich jsi všechno zdědil. Měl jsem si to uvědomit, když jsem tě přijal do svého domu a měl jsem tě držet víc zkrátka, protože ty si nevážíš toho, co jsme ti s Petunií poskytli, Střechu nad hlavou, oděvy a obuv, dali jsem ti domov!!! Ale vidím, že si toho neumíš vážit. Jsi nevděčný spratek. Okamžitě vypadni z tohoto domu a už se sem nikdy nevracej. Slyšíš?“ křičel na Harryho .
„Dobře, půjdu, ale vy si mě teď poslechnete, je to jasné? Takže celý svůj život, jsem pro vás dřel jako nějaký otrok. A to i otroci se mají líp; dostávají lepší jídlo, než jsem dostával já; dostávají vlastní oblečení, které nedědí po příbuzném jako já; a mluví s nimi alespoň trochu slušně.
Nebyl jsem pro vás nikdy příbuzný. Zatajovali jste mi, že jsem kouzelník a neříkali jste mi pravdu o mých rodičích. A v posledních měsících jsi mě, strýčku Vernone, dokonce i bil. Budu mi do konce života jizvy, které mi budou připomínat to, že mí vlastní příbuzní mě nenáviděli, že mě měli jako nějakou přítěž.
Ona, půjdu a už se nikdy nevrátím, pokud k tomu ovšem nebudu někým donucen. Doufám, že i vy na mě budete vzpomínat a doufám, že v dobrém. Ale v celku je mi to celkem jedno, přesto vím, že jen co přejdu práh těchto dveří, zapomenete na mě. Přeji vám hodně štěstí. Půjdu si sbalit a vypadnu. Nashle.“ dokončil svůj proslav Harry a po dlouhé době ucítil úlevu. Konečně ze sebe dostal tu hořkost, kterou v sobě držel celých patnáct let. A vypochodoval z místnosti a ani se neohlédl.
V pokoji si sbalil všechny své věci. Popadl kufr a do druhé ruky vzal Hedvičinu klec. Glosik taky potichu vzlétl a následoval svého nového pána. Harry rozhodným krokem mířil ke vchodovým dveřím, když ho v tom zarazil rozechvělý ženský hlas.
„Harry, promiň mi, že jsem ti nikdy nebula dobrou tetou. Vím, že jsem se k tobě chovala nespravedlivě, a taky vím, že nic nemůže omluvit moje chování. Měla jsem k tomu víc důvodů, ale tím nejdůležitějším bylo, že já jsem čarodějkou nebyla. Vždycky když Lily přijela na prázdniny domů, ji rodiče vítali a mě si skoro nevšímali. Byli hrdí na ni tolik, že jim nezbývalo nic pro mě. Byla jsem odstrkovaná a pořád jen na druhém místě. A tu zášť jsem potom převedla na tebe.
Měla jsem ještě jeden důvod, ale nechápej ho špatně. Lily měla tebe, byl jsi krásné dítě. Chytrá, hodné a s dobrým srdcem. Na rozdíl od Dudleyho, kterého miluji, ale pořád ho musím srovnávat s tebou. Je mi to líto. A na důkaz toho, jak moc toho lituji, ti chci dát věc, která měla pro mou sestru velký význam. Je to prsten, který dostala od Jamese jako svatební dar. Pár dní před svou smrtí mi ho svěřila, protože se něčeho velmi obávala, a poprosila mě, abych ti to dala. Má tě to chránit před vším nebezpečím.
Tohle jsem ti chtěla říct. Doufám, že se ti povede dobře. Nashledanou, Harry.“ s těmi slovy teta Petunie zmizela ve dveřích kuchyně, ze které se ozývaly tlumené vzlyky.
Potter držel v rukou malou krabičku, zabalenou do zeleného papíru. Chtěl ji otevřít, ale věděl, že čas hraje proti němu. Proto rychle vyšel z domu a na ulici si pomocí hůlky přivolal záchranný autobus.
„Kam to bude, pane?“ usmíval se na Harryho Stan Silnička.
„Do Londýna. Do Děravého kotle, prosím.“ odpověděl chlapec. Zaplatil a šel k poslední posteli, když uviděl, že je volná. Posadil se na ni a v rukách začal zkoumat balíček, který právě obdržel. roztrhl papír a otevřel krabičku. Harrymu málem spadla dolů čest. Díval se na ten nejkrásnější prsten, jaký kdy viděl. Byl to zlatý pečetní prsten. Prsten Nebelvíru. A uvnitř obrazce , který zobrazoval gryfina, se skvěl tmavý rubín. Harrymu se do očí tlačily slzy, protože si vzpomněl na rodiče. Jak mu chybí!
Potter si uvědomoval, že má před sebou ještě dlouhou cestu, aby se mu vyplnil osud, který mu byl předurčen. A jeho prvním cílem bylo najít Godrikův dům a potom i Meč. Proto jeho nová cesta povede do Skotska!

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: