Doporučujeme: Snadné sdílení souborů | TV program | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | Zkus to jinak - logicky | Stahovač videí z YouTube | Italo.cz

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

6. Glasgow

Datum: 21. 10. 2006 14.24 | Autor: aurea | 3829× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 2
Cesta byla dlouhá a Harry se do Glasgow dostal až pozdě večer. Proto se rozhodl, že se dnes ubytuje v nějakém penzionu a až zítra půjde hledat dům Godrika Nebelvíra. Toto město se od popisu knihy trochu lišilo, protože se trochu rozrostlo (o pár tisíců). Nebylo vůbec snadné nějaký ten penzion najít. Ale nakonec ho našel a rovnou padl do postele.
Další den se probudil hodně pozdě. Rychle se sbalil, popadl kufr a klec a vydal se na cestu. (Pokud se ptáte, kde si Harry schoval koště, tak si ho zmenšil, protože by bylo moc nápadné.) Pomocí městské hromadné dopravy se dostal na konec města. A všiml si, že nedaleko je hustý les. Když se přiblížil blíž, tak si zahleděl na cedule, která před okrajem lesa stála:

Pozor!! Tento les je nebezpečný. Ztratily se v něm už desítky obětí.
Proto je zakázáno do něj vkročit.

To upoutalo Harryho pozornost. Možná, že to bylo i tím, že z lesa cítil magii. Hodně velkou. Proto neváhal a šel dovnitř. Byl si jistý, že tady už není žádný člověk, který by ho viděl kouzlit. Proto vytáhl hůlku a zmenšil kufr, tak aby si ho mohl dát do kapsy. Hedviku vypustil ven, aby se prolétla, klec taky zmenšil.
„Glosiku, v dopise, který mi poslal Godrik, se píše, že ty mi pomůžeš najít cestu. Mohl bys být tak laskavý a ukázal mi ji?“ zeptal se Potter.
„Ano, ukážu ti ji. Ale musím tě varovat předem. Tato cesta je nebezpečná. Buď vždy připraven, protože ta tabule, kterou jsi četl, je varováním. A oprávněným.“ dodal fénix, který do této doby seděl na jedné z větví smrku. Po pronesených slovech a pomalým letem ukazoval cestu Harrymu.
Potter neváhal, vytáhl hůlku a následoval Glosika. Šli lesem, který neustále houstl. Byl hodně tmavý a Harry za chvili ztratil pojem o čase. Kolem se rozléhalo ticho, které bylo přerušované jen lámáním větviček, když na ně chlapec stoupl.
Náhle se ozvaly divné zvuky, které Harry nedokázal nikam zařadit. Bylo to něco mezi vytím a houkáním a dost hlasitě se rozléhala do širokého okolí.
„Dávej pozor. Už nás někdo zaregistroval. Drž se blízko u mě.“ rozkázal potichu fénix a přitom zrychlil frekvence mávání křídel. Potter neváhal a taky zrychlil tempo. Ty zvuky už se ozývaly čím dál tím častěji a aby to nestačilo, tak se rozšiřovalo i dupání.
Harry už utíkal, aby stačil Glosikovi. Ale naráz se oba zastavili, protože se před nimi z nenadání objevila černá silueta velmi obrovského (přes 3 metry velkého) zvířete. To se pomalu přibližovalo a tak ho Harry mohl vidět. A z toho, co viděl, docela dostal strach. Ani nevěděl, jak by to měl popsat. Mělo to černou srst (tedy aspoň v tom přítmí lesu, které bylo způsobeno hustým porostem), obrovské tlapy a hodně dlouhými drápy. Ze zad mu vyrůstaly asi metr dlouhá také černá křídla. A z jeho očí zářila červená barva. Kolem něho se šířila tmavě modrá záře, které nevěštila nic dobrého.

Harry vyřkl první kouzlo, které ho napadlo. Bohužel obra neomráčilo, tak jak mělo. Chlapec se však nevzdával a na zvíře metal jednu kletbu za druhou. Možná to nepřítele trochu oslabilo, ale netvor se začal nebezpečně přibližovat a přitom vyvracel nebo lámal stromy, které se mu stavěly do cesty.
„Rychle! Utíkej!“ ozval se znenadání Glosik. Harry nelenil a poslechl fénixe. Dal se do běhu, vyhýbal se mezi stromy a sem tam zakopl o nějaký vyčnívající kořen. Slyšel, že i útočník zrychlil krok. Potter se vyhýbal stromům a následoval Glosik , který ho vedl čím dál tím víc do lesa. Po chvíli se však před nimi rozprostřel vodopád, který spadal do velikého jezera. Bylo to krásné, ale nebyl čas na to, aby se někdo opájel krásou přírody. Fénix chlapce vedl tak, že směřovali k vodopádu, a Harry se divil, kam ho vede, protože se před nimi rozprostřela jen vysoká skála. A to hodně strmá, takže by to asi nevyšplhal. Ale jaké bylo jeho překvapení, když Glosik vlétl přímo do vodopádu, Harry se trochu nerozhodně zastavil a, protože se čím dál tím blíž ozývaly kroky zvířete, potom rychle následoval fénixe. Když se dostal pod studený proud vody, tak mu na chvíli proběhly vzpomínky, které se odehrály v jeho životě. K jeho překvapení se dostal do rozlehlé jeskyně, v níž se, když vešel, rozsvítily pochodně.
„Pojď, máme před sebou dlouhou cestu. Ale už nemusíme tak spěchat. Tahle jeskyně byla vybudovaná proto, aby byl umožněn rychlý únik, když by někdo zaútočil. Na její stavbě se podílel sám Godrik Nebelvír, když chtěl ochránit rodinu před Salazarem Zmijozelem. V minulosti byla už několikrát použita a vždy zachránila nějaké životy.“ řekl Glosik a teď už mírnějším tempem se vydal napříč jeskyní k užší chodbičce.
„Děkuji ti za pomoc, kterou jsi mi dal, když jsi mě vedl až k této jeskyni. To zvíře mi skutečně nahnalo strach. Nebylo to ani tak tím, jak bylo velké a vypadalo dost strašidelně. Ale bylo to především tím, že jsem z něho cítil něco temného. Neumím to ani popsat. Víš, tohle se mi nikdy nestalo, abych cítil temnotu nebo magii. Ale poslední dobou jsem na to nějak citlivý. Nevím, co se to se mnou děje. Vlastně by se dalo říct, že vnímám pocity druhých lidí, ale musí být hodně silné.“ povzdechl si Harry a byl rád, že se mohl někomu svěřit se svými starostmi.
„Asi to bude tím, že Godrik tuto vlastnost měl taky. Postupem času dokázal rozeznat i ty nejpatrnější pocity, které se vyskytovaly v jeho okolí. Naučil se je, buď úplně ignorovat, ale v některých situacích mu tato schopnost zachránila život. Proto bude i pro tebe důležité, aby se naučil rozeznávat důležitost situace. Tato schopnost ja dobrá i pro sebeovládání, které občas ztrácíš. Nemusíš ji nijak pilovat, protože ji na tebe tvůj předek přenesl už ve formě, kterou on sám ovládal. V tuto dobu se tak cítíš, neboť se na tebe postupně přenáší.“ zahrnul informacemi fénix Potter.
Harry nevěděl co na to odpovědět, proto mlčel a přemýšlel nad tím, co se právě dozvěděl. Vlastně ho trochu děsilo, že dostane ještě nějaké nové schopnosti. A ty budou ještě silnější a tak nevěděl, jak se bude cítit, až se u něho začnou projevovat. Již po téhle schopnosti se cítil slabý a jeho silu ještě oslabilo sesílání kouzel na tu obludu. Motala se mu hlavu a nedokázal odhadnout, jak dlouho ještě vydrží na nohou.

Šli asi už dvě hodiny, když konečně začala chodba stoupat nahoru. Za chvíli se dostali až ke zdi, která jim bránila v další chůzi.
„Kdy vztáhneš ruku, dotkneš se středu těchto dveří a zatlačíš na ně, otevřou se. Tak vejdeš do svého domu.“ řekl potichu fénix.
Harry tak udělal. A tak poté, co zatlačil na stěnu, se pomalu otevřely dveře a je potom zalilo sluneční světlo. Potter v údivu vešel dovnitř. Ocitl se v krásné knihovně. Ani nechtěl vědět, kolik obsahuje knih. Bylo vidět, že je zařízená ve starší stylu, ale přesto tam všechno vypadalo jako nové. Harry z toho místa cítil pokoj a bezpečí. Kdesi uvnitř sebe chlapec cítil, že to tu zná, že ví kde, co najde. V pokoji se kromě knih nacházel kulatý stůl, který stál uprostřed této velmi rozlehlé místnosti. Kolem něho stálo osm kožených křesel, které vypadaly hodně pohodlně.
Potter se cítil šťastný, protože konečně cítil, že našel domov, který tak dlouho hledal. Avšak byl už hodně unavený, proto zavřel dveře, kterými vešel. Šel tam, kam ho ten zvláštní pocit, že to tu zná, vedl. Vyšel po ohromném dřevěném schodiště do prvního patra, tam došel až na samý konec chodby posledním dveřím. Pokoj otevřel a vešel. Udiven zůstal stát, protože se ocitl v ložnici s velkou postelí se světle modrými nebesy. Vlastně celý pokoj byl laděný v azurové a světle zelené barvě, tyto dvě základní barvy doplňovala ještě žlutá. U postele byly dva noční stolky, na protější stěně se nacházel velký psací stůl. Uprostřed pokoje se rozkládat čtvercový koberec, který byl položen na tmavě hnědé dřevěné podlaze. Pokoj obsahoval všechno, co by ložnice obsahovat měla. Byly v ní i maličkosti, jež jí dodávaly na útulnosti. Nacházely se tam ještě jedny dveře, které skrývaly koupelnu. No koupelnu. Vlastně trochu připomínala koupelny prefektů v Bradavicích. Byl tam menší bazén. Vše bylo v tmavě modré a bílé barvě.
Harry vzal z kapsy zmenšený kufr a klec, které vrátil do původní velikosti. Potom je jediným mávnutím hůlky vybalil a poskládal do skříní, které se nacházely ve velké šatně, která byla také spojena s pokojem. Jelikož byl Harry moc unavený, tak si dal rychlou koupel a potom vlezl do postele, kde usnul bezesným spánkem.



Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: