Doporučujeme: TV program | Zkus to jinak - logicky | Italo.cz | Zkracovač dlouhých adres | Měření rychlosti internetu | Stahovač videí z YouTube | Služby pro Váš web

aurea.mujblog.info — Pravda proti světu

7. Nový začátek

Datum: 21. 10. 2006 14.25 | Autor: aurea | 3594× | Kategorie: Harry Potter a Meč dědice | Komentáře: 1
Harryho probudilo sluneční světlo, které pocházelo z vysokého okna. Podíval se do stropu a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde se nachází. Rozhlédl se po pokoji a nemohl uvěřit, že má vlastní dům a že konečně našel domov. Ale stále se cítil sám, přesto to bylo tady lepší než u Dursleyů.
Uviděl Hedviku, jak seděla u otevřeného okna a oči měla zavřené. Zahlédl taky Glosika, který byl v opačném rohu místnosti, kde měl udělaný přírodní „výběh“. Bylo tam malé jezírko a vše bylo pokryto zelení. Bylo tam taky připravené bidýlko. To Pottera velice překvapilo, protože si na tento koutek ložnice nepamatoval. Asi se tam objevil z nenadání někdy přes noc.
Když vstal z postele, připadalo mu to tu větší a k jeho údivu se postel začala sama ustýlat. Šel se převlékat a mezitím si představoval, že nechá udělat nebo udělá něco podobného pro Hedviku, protože i ona si to zaslouží. Na chvíli se zastavil při oblékání a ke svému překvapení si všiml, že hned vedle fénixova rohu je postaven podobný, ale lépe vybavený pro sovy (například tam byl krásný zelený strom, který sahal až ke stropu).
Harry už si trochu zvykl, že se nachází v kouzelnickém domě. Měl strašný hlad, ale poháněla ho i zvědavost. Přesto se rozhodl, že nejdřív najde jídelnu a kuchyň, nasnídá se a potom se dá do prozkoumávání domu.
Vydal se zpět ke schodišti, které včera jen vyšlapal a nezajímal se tím, jak umělecky je vyřezáno. Poté co ho sešel, zabočil doleva, kde zahlédl volně přístupný (bez dveří), rozlehlý a pohodlně vypadající obývací pokoj. Pokračoval dál a tam také vešel do otevřených dveří, kde se rozkládal veliký mahagonový stůl (určitě pro víc než 10 lidí). Celý pokoj byl laděn ve světle zelených barvách. Potter přejel rukou po lesknoucí se dřevěné desce stolu. Když najednou ...

„Dobré ráno, pane. Jak jste se vyspal? Doufám, že dobře, pane,“ pronesl domácí skřítek, který se hodně podobal Dobbymu, a uklonil se.
„Ach. Trochu jsi mě zaskočil. Netušil jsem, že tady budou nějací skřítci. Mohl bys mi, prosím, říct, jak se jmenuješ?“ Zeptal se Harry.
„Ano, pane. Jmenuji se Rupík. Nežiju tu sám. Je nás víc. Jsme zavázáni potomkům Godrika Nebelvír, protože to on zaměstnal naše předky. Jsme vám k službám, pane. Přichystali jsme snídani. Je mojí povinností vás seznámit s obvyklým řádem tohoto domu. Ovšem pokud by vám to nevyhovovalo, tak to můžete samozřejmě změnit. Tak tedy. Snídaně se podává o půl deváté, v jednu oběd a večeře o půl sedmé.
Tento dům má 9 ložnicí a ke každé je připojena koupelna. Tady v přízemí se nachází dva obývací pokoje. Jeden je určen pro společnost, ale také pro rodinu. Druhý je výhradně pouze pro příbuzné a nejbližší přátele. Dále je zde kuchyně, která sousedí s tímhle pokojem. Knihovna v tomto patře čítá na 9 tisíc knih o kouzlech. Ale v prvním patře se nachází další s mudlovskými spisy o právech, politice, lékařství, ale také originální literární díla vysoké kvality. V domě je ještě několik salónů, které se již dlouho nepoužívají.
Ve druhém patře se nachází učebny, ve kterých se soukromě vyučovaly děti majitelů. Mimo jiné jsou tam i výcvikové prostory. V podkroví je potom umístěno několik pokojů, které jsou začarovány tak, aby se změnily na přání těch, kteří je chtějí na něco specifického použít. V tomto domě se nachází i několik tajných pokojů a chodeb, ale my skřítci je neznáme.
Tento dům je uzpůsobený tak, aby v případě nutnosti se zvětšil o několik pater. Musím připomenout, že je zde ještě jedno patro pod zemí, kde my skřítkové nemáme přístup. Ale říká se, že je tam ve zmenšeném provedení vyobrazeno toto sídlo a v něm i lidé, kteří se v něm pohybují. Chcete ještě něco vědět, pane?“ Dokončil popis domu Rupík.
„Ne, děkuji. Myslím, že už nic nebudu potřebovat,“ odpověděl Harry a skřítek odešel. Usedl za stůl a začal snídat. Přitom v hlavě zpracovával, co všechno se o svém domě dozvěděl. Rozhodl se, že se půjde podívat do toho patra pod zemí, kde se podívá na ten model tohoto domu. Potom ho prohledá od shora dolů. To by mu mohlo zabrat celý den. Už se těšil, protože se už dlouho necítil tak šťastný.

Po snídani, která byla opravdu výborná, se vydal pod hlavní schodiště, kde uviděl dveře. Otevřel je a před ním se rozprostřely schody, vedoucí do „sklepa“. Po cestě dolů se před ním postupně rozsvěcovaly. Když došel až na konec schodiště, tak se zastavil. Ocitl se v kruhové místnosti, ze které vedlo 5 dveří. Tato místnost Harrymu připomněla události, které se odehrály na Oboru záhad. Zkusil otevřít první dveře napravo. Našel tu místnost, kterou hledal. Uprostřed pokoje byl vyobrazen jeho dům, byly vidět stěny i nábytek. Barvy vypadaly, jako by byly nakresleny vodovými barvami, ale i přesto se dal rozeznat tvar jednotlivých částí a věcí. Rupík měl pravdu, protože tam byly vidět i zmenšené figurky domácích skřítků, Hedviky i Glosika. A nad jejich hlavami bylo krasopisně napsáno jejich jméno.
„Tenhle dům je ale velký. Vždyť má tvar pravidelného pětiúhelníku. Vůbec mi nepřipadlo, že je tak obrovský. Co s tím budu dělat. A uprostřed domu je rozlehlá zahrada. A tady, vedle to ho lese (ten obklopuje asi 2/3 domu) je jezero, které mi připomíná jezero v Bradavicích. Panebože a tady je ta mudlovská knihovna,“ a k Harrymu překvapen se při vyslovení této části domu model začal měnit a stala se z něho ta zmíněná knihovna. Potter si vzpomněl, že domácí skřítek neuvedl počet knih, které se vyskytovaly v mudlovské knihovně. Ale byla asi tak dvakrát větší než ta s kouzelnými knihami.
Harry ještě chvíli vyvolával nějaké pokoje a při tom měl pocit, že už se nemusí ani po domě procházet. Když už ho to přestalo bavit a vyšel z pokoje. Potom zkusil druhé dveře. Pokoj, do kterého vešel, mu připomínal spíš vězení. Protože tam bylo několik cel. Ale vypadaly jinak než ty, které Harry viděl v mudlovských filmech, na které se Dudlej tak rád díval. Z mříží vycházela podivná červená zář. V celách byly prosté, ale přesto pohodlně vypadající postele. Potom se v každé nacházel roh, který byl zakryt nějakým kouzlem. Harry si domyslel, že tam asi bude menší koupelna. Toto místo se mu nelíbilo, proto ho rychle opustil.
Zkusil otevřít prostřední dveře a k jeho překvapení byly zamčené. Zkusil kouzlo Alahomora, ale nic se nestalo.
Tím se moc dlouho nezabýval, a tak otevřel následující dveře. Nacházel se tam pokoj, který připomínal ten Harryho. Potter jím prošel. Zkusil otevřít skříň a zjistil, že se tam nachází jeho oblečení. Tak došel k názoru, že se tato místnost mění podle pokoje, který obývá majitel domu. To by se mohl hodit v případě nebezpečí, pomyslel si Harry.
S touto myšlenkou vyšel i z tohoto pokoje. Už mu zbývaly poslední dveře. Když je otevřel, tak z pokoje začalo vyzařovat zlaté světlo, které Harryho na chvíli oslepilo. Poté co si navykl na tu zář, zůstal ohromeně stát.



Komentáře:

  1. Tirael6. 12. 2006 18.25

    juhů 1 komentař a je to fak cool



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: